Jsem z Vás trochu na rozpacích. Vaše nadšení z matematiky docela chápu, protože jsem na tom s ní (matematikou) dost podobně. Mám ji odjakživa rád a fascinuje mne. Sice jsem ji speciálně nestudoval (mám "jen" SPŠ strojní a VŠ strojní) a matematiku jsem si "studoval" sám pro sebe už na ZŠ (respektive tehdy ZDŠ) bez ohledu na osnovy... A teď tá druhá část - tady se už asi názorově neshodneme - jako ateista žádného boha nikde nevidím, nota bene v matematice. Ale nevadí. Mi tedy Vaše "božské" nadšení nevadí, a Vy mi mou "božskou" nedostatečnost snad taky nevyčtete. Podstatné je, že máme rádi to samé. A opravdu by asi neškodilo, kdyby více lidí získalo k matematice vztah. Na druhé straně - i bez ohledu na matematiku - bylo by super, kdyby většina lidí měla k tomu, co dělá, stejný vztah a stejné nadšení, jako Vy (i já) vůči matematice. Bylo by na světě lépe.

Zcela určitě nemám výhrady k Vašim postojům. Ale čím více si studuji tyto věci,tím více chápu,že to je něco nad vším. Dnes je chyba v způsobu výuky,kdy se vyžadují znalosti,které nikdy nikdo běžně nevyužije. Já se například nikdy nenaučil rychle pracovat s logaritmickým pravítkem, i když se mi líbilo.Jako strojař jste to jistě ovládal.

Vyhodit někoho od maturity,že nezná permutace,maticový počet či integrály není správný postoj společnosti.

A ještě maličkost. Jak chete někde vidět Boha,když ho nemáte v podvědomí ? A Bůh nemůže být vidět,neb je v nás !